Východopolská metropole Lublin nabízí spoustu míst, která stojí zato navštívit. Kromě historického centra s novogotickým zámkem, Litevského náměstí či Saského parku se tu nachází poněkud pochmournější místo hodné pozornosti – bývalý koncentrační tábor KL Lublin, dnes muzeum známé jako Majdanek.
Muzeum se nachází na jihovýchodní periferii Lublinu, na Drodze Męczenników Majdanka. Jeho název pochází od jména nedaleké části města, Majdanu Tatarského.
Okolí muzea dnes tvoří městská zástavba, z jedné strany bezprostředně u něj sousedí zahrádkářská kolonie a lidé si běžně přes muzeum zkracují cestu z autobusové zastávky na nedaleký hřbitov. Z bývalých vězeňských polí lze vidět panorama města.
Koncentrační tábor na žádost Himmlera
Za rozhodnutím vybudovat koncentrační tábor v Lublinu stojí vůdce SS a šéf gestapa Heinrich Himmler. Jeho původním záměrem bylo vybudovat tábor pro 25 až 50 tisíc vězňů, kteří by tu pracovali v dílnách a budovách SS. Tento plán se však několikrát změnil, takže vznikl tábor schopný pojmout až 250 tisíc zajatců, jehož součástí bylo i pět plynových komor. V plánu bylo mimo jiné vybudovat speciální tábor pro děti, jež byly „z rasového hlediska nevyhovující“, do čehož nakonec nedošlo.
Malí vězňové Majdanku
To však nacistům nezabránilo kromě dospělých mužů a žen věznit také děti. Po vstupní selekci byly děti mladší čtrnácti let posílány do plynových komor, ty starší zařazeny do práce k dospělým. Jen výjimečně docházelo k tomu, že děti byly ponechávány se svými matkami. V létě roku 1943 vstoupily do historie tábora tři masové vraždy židovských dětí, jež vedení tábora nazývalo Kinderaktion.
Češi a Slováci na Majdanku
Osazenstvo Majdanku bylo – stejně jako v jiných koncentračních táborech – různorodé. Na barácích spolu žili křesťané i židé nejen z Polska, kněží, zástupci inteligence i sovětští váleční zajatci. Na seznamu vězňů bychom našli i česká a slovenská jména. Například Ladislava Lukeše, českého kápa, který se snažil ostatním vězňům zprostředkovávat doručování balíčků a dopisů nebo kontakt s rodinnými příslušníky mimo koncentrační tábor. Ocitlo se tu mnoho slovenských židů. Jedním z nich byl Walter Rosenberg, který byl později přeložen do Osvětimi, odkud se mu podařilo utéct. Pod jménem Robert Vrba později bojoval na Slovensku na straně partyzánů. Po válce se stal profesorem farmakologie v Kanadě.
Výstavy i vyprávěné příběhy
O tragických osudech majdanských vězňů pojednává kniha Majdanek – obóz koncentracyjny w relacjach więżniów i świadków (Majdanek, koncentrační tábor ve vyprávěních vězňů a svědků), kterou tvoří výpovědi přeživších.
V bývalých barácích se nachází několik výstav. O životě vězňů v koncentračním táboře pojednává expozice umístěná v baráku č. 62. Zde si můžete poslechnout audionahrávky vyprávění bývalých vězňů v několika jazycích a vidět spoustu exponátů a dokumentů spojených se životem v táboře. V dalších barácích jsou výstavy věnované historii tábora a Lublinu v čase německé okupace.
Působivá je multimediální výstava Shrine na počest bezejmenných obětí i Pomnik Walki i Męczeństwa s výmluvným nápisem „Los nasz dla was przestrogą“ (Náš osud nechť je vám varováním).
Koncentrační tábor nabízí ponaučení z historie
Koncentračnímu táboru v Lublinu odzvonilo na jaře 1944, kdy ho osvobodila Rudá armáda.
Dnes, o skoro osmdesát let později, tu lze během prohlídky narazit na četné skupiny žáků a studentů, a to nejen z Polska. Ročně sem zavítá na dvě stě tisíc návštěvníků, včetně školních výprav z mnoha zemí Evropy. Snadno se tedy může stát, že narazíte na německy šprechtící skupinu a o kousek dál studenty z Izraele.
Kdy Majdanek navštívit a co vás to bude stát?
Muzeum je otevřené prakticky každý den, jen v pondělí se nedostanete do budovy centra obsluhy. Zde se dají koupit publikace pojednávající o táboře v různých jazycích. Venkovní prostory ale můžete navštívit kdykoliv. A pokud se rozhodnete do muzea dopravit na kole nebo pěšky, nebude vás to stát ani groš, vstup je totiž zdarma.
Napsat komentář